tábör Ostrý 2022
 
 
AKTUÁLNĚ
 
31. 7. 2022Vá­že­ní ro­di­če, přá­te­lé, pří­z­niv­ci tá­bo­ra Ostrý. Moc­krát dě­ku­je­me za le­toš­ní tábor, za Vaši spo­lu­prá­ci i pro­je­ve­nou dů­vě­ru. Pevně dou­fá­me, že si děti tábor užily, dě­la­li jsme pro to ma­xi­mum, dě­ku­je­me za klad­né ohla­sy, které jsme od Vás i od nich ob­dr­že­li. Také ve­li­ce dě­ku­je­me za Vaše pří­spěv­ky, slad­kos­ti i od­mě­ny pro děti, to vše nám umož­ni­lo obo­ha­tit le­toš­ní pro­gram a jsme za to moc rádi. Pře­je­me pěkný zby­tek prázd­nin a tě­ší­me se na příští tábor Ostrý 2023!
30. 7. 2022HLÁ­ŠE­NÍ O ZPOŽ­DĚ­NÍ! Bo­hu­žel se nám kvůli kom­pli­ka­cím na trati po­su­nul před­po­klá­da­ný pří­jezd na 16:48. Omlou­vá­me se, pevně vě­ří­me, že ty dvě ho­di­ny ne­do­čka­vos­ti navíc v po­ho­dě zvlád­ne­me. Za­va­za­dla budou k vy­zved­nu­tí v čase pří­jez­du dětí.
Zá­ro­veň jako každý rok pro­sí­me, abys­te děti ne­ví­ta­li na ná­stu­piš­ti, ale až před halou ná­dra­ží, dě­ku­je­me.
30. 7. 2022Jedeme domů! Všichni se moc těšíme!
17. 7. 2022Tak se jede, hurá! Sledujte novinky v našem táborovém deníku


starší novinky
 
TÁBOROVÝ DENÍK
1. den (neděle 17. 7.)
Jsme na cestě! Dě­ku­je­me za per­fekt­ní spo­lu­prá­ci při od­jez­du a sa­mo­zřej­mě také za všech­ny pří­spěv­ky a od­mě­ny pro děti. Tě­ší­me se na další prima tábor, ten­to­krát v zá­ři­vé zbro­ji a pod ry­tíř­skou ko­rouhví.
První den jsme se vrhli do le­toš­ní­ho stře­do­vě­ké­ho dob­ro­druž­ství ze všech svých pa­noškých sil. Hned po pří­jez­du do Blat­né jsme našli před ná­dra­žím za­čá­tek na­uč­né stez­ky o ry­tí­ři Bla­tou­cho­vi z Bla­ten­ky a po­kla­du Tem­plá­řů, který stře­ží. Díky vy­prá­vě­ní "le­gen­dy o Bla­tou­cho­vi" nám cesta od vlaku do tá­bo­ra rych­le utek­la a mimo jiné jsme se i do­zvě­dě­li ně­ja­ké za­jí­ma­vos­ti ze ži­vo­ta stře­do­vě­kých ry­tí­řů.
Ani jsme ne­če­ka­li, že se nám nově na­by­té vě­do­mos­ti budou tak brzy hodit. Když jsme se uby­to­va­li ve svých tvr­zích a vy­ba­li­li si za­va­za­dla, kde se vzal, tu se vzal, za­ví­tal k nám do tá­bo­ra žeb­ra­vý mnich.
Byl sice po­ně­kud ne­rud­ný a tro­chu otrav­ný, nicmé­ně se uká­za­lo, že toho ví spous­tu o Bla­tou­cho­vi, pro­to­že jeho řád si pře­dá­vá jeho le­gen­du již po sta­le­tí. My jsme zase na­o­pak zís­ka­li pra­sta­rý per­ga­men, s jehož po­mo­cí by se nám snad mohlo po­da­řit Bla­tou­cha vy­vo­lat a kdo ví? Třeba i zís­kat po­klad, který hlídá. Bo­hu­žel byl ale per­ga­men po­ško­ze­ný. Mnich nám ale dal mož­nost zjis­tit obsah per­ga­me­nu, pokud do­ká­že­me od­po­vě­dět na pár otá­zek, tý­ka­jí­cich se le­gen­dy i stře­do­vě­ku. Po­da­ři­lo se a my zís­ka­li šest zvlášt­ních slov.
Znovu jsem po­žá­da­li pro­tiv­né­ho, leč vzdě­la­né­ho mni­cha o pomoc. Do­zvě­dě­li jsme se, že jsou ta zvlášt­ní slova la­tin­sky a taky, co zna­me­na­jí. Teď už šlo jen o to, vy­slo­vit je ve správ­ném po­řa­dí a Bla­touch se snad ob­je­ví a s ním šance zís­kat po­klad Tem­plá­řů.
Po­ved­lo se! Po­da­ři­lo se nám správ­ně pronést za­klí­nadlo a Bla­touch se sku­tečb­ně ob­je­vil. Všech­ny nás vcel­ku mile při­ví­tal, na­zý­val nás pa­no­ši a pa­noš­ky a také nám dal jasně na­je­vo, že po­klad může zís­kat jen ten, kdo bude mít sedm ry­tíř­ských ctnos­tí - roz­va­hu, sta­teč­nost, vy­tr­va­lost, zruč­nost, po­zor­nost, bys­trost a las­ka­vost. Ur­či­tě se nám po­da­ří všech­ny po­stup­ně zís­kat, tě­ší­me se, až se do toho zítra pus­tí­me.
Před spa­ním jsme jestě do­sta­li slad­kou od­mě­nu za skvě­le zvlád­nu­tou cestu a první den a potom se už jen za­chumlat do dek a spa­cá­ků (chlad­ná noc nás ur­ci­tě ne­za­sko­čí) a spát. Dobrou noc, čest a sláva!
 
2. den (pondělí 18. 7.)
Dneš­ní stře­do­vě­ký den jsme za­há­ji­li vy­vo­lá­ním Bla­tou­cha (for­mu­li už umíme skoro bez­vad­ně a na­zpa­měť), který nám roz­dal štíty - kaž­dé­mu rodu (jak on začal na­zý­vat naše od­dí­ly) jeden. Na nich si kromě ro­do­vých sym­bo­lů bu­de­me za­zna­me­ná­vat, jak se nám daří zís­ká­vat sedm ry­tíř­ských ctnos­tí, bez kte­rých se nám ne­mů­že po­da­řit zís­kat tem­plář­ský po­klad.
Bla­touch se také po­di­vil, v jak ne­u­tě­še­ném stavu je celé naše hra­diš­tě a zadal nám pár úkolů, jak tábor vy­lep­šit. A tak jsme za­ča­li chys­tat střel­ni­ci, kol­biš­tě, krčmu, ry­tíř­ský sál a Bla­tou­cho­vi jsme do­kon­ce po­sta­vi­li zbru­su nový hrad, byť jen z cel­to­vi­ny.
Od­po­led­ne udě­ři­la vedra a tak jsme se osvě­ži­li vod­ní­mi hrami a uží­va­li si letní po­ča­sí na ma­xi­mum. Po ve­če­ři mezi nás opět při­šel Bla­touch, po­chvá­lil vý­zdo­bu, kte­rou jsme stih­li udě­lat a z hradu byl do­slo­va nad­šen. Na­zval jej Os­t­roš­tějn a všech­ny po­zval na ná­vště­vu.
Na večer potom na osla­vu uspo­řá­dal velký ples, před kte­rým jsme se všich­ni šli pře­vléct do slav­nost­ních rouch. Těsně před jeho za­há­je­ním nám Bla­touch před­sta­vil vzác­né šlech­tic­ké hosty, kteří na dneš­ní ples při­je­li. Byl to roz­hod­ně výkvět ho­no­ra­ce.
Paní Ka­te­ři­na z Litvaj­zu, Rytíř Báča z Bá­čo­va, Rytíř Do­mi­nik pán na Kbe­lích, Princ Filip z Dre­do­va, Panna Kačka z Vinic a Tře­bí­vlic, Pán Ta­de­áš Horeď z Hle­ďo­va, Panna Lu­cin­da von Brüx, cti­hod­ná mi­lo­srd­ná sest­ra Te­re­zie Bla­ho­sklon­ná Bezbo­lest­ná a jako zlatý hřeb ve­če­ra sám pa­nov­ník - král Já Jan první, ře­če­ný Ve­se­lý.
Slav­nost­ní ples byl za­há­jen před­sta­ve­ním všech rodů - Bá­ča­ta, Ka­čen­ky z Litvaj­zu, Zbroj­ni­ce, Bra­ze­los, Snej­kso­vé, Lvi a Dra­či­ce. Ná­sle­do­va­la stře­do­vě­ká ve­se­li­ce, která skon­či­la až se zá­pa­dem Slun­ce. Všich­ni jsme se ode­bra­li k za­slou­že­né­mu šlěch­tic­ké­mu spán­ku do svých kom­nat s po­ste­le­mi s ne­be­sy. Dobrou noc, čest a sláva!
 
3. den (úterý 19. 7.)
Dneš­ní ráno nám rytíř Bla­touch udě­lal vel­kou ra­dost. Za to, že jsme do­ká­za­li zís­kat slova do per­ga­me­nu a zvlád­ne­me vy­slo­vit za­klí­nadlo bez chyby jsme všich­ni zís­ka­li do svých erbů první ry­tíř­skou ctnost - po­zor­nost. Zá­ro­veň s tím nás všech­ny po­vý­šil na ze­ma­ny a ze­man­ky, takže už nejsme jen oby­čej­ní pa­no­ši a pa­noš­ky.
Celý den jsme se vě­no­va­li svým rodům, hráli hry, osvě­žo­va­li se nebo se skrý­va­li před ved­rem ve stínu lesa. Část z nás se do­kon­ce vy­pra­vi­la do Blat­né na menší kří­žo­vou vý­pra­vu za chlad­nou hla­di­nou kou­pa­liš­tě. Pros­tě po­klid­ný den stře­do­vě­ké šlech­ty jak má být.
Z klidu nás na­ve­čer vy­tr­hl až Bla­touch, který nás podro­bil další zkouš­ce. Náš úkol, který nám zadal, spo­čí­val v zís­ká­ní co nej­vět­ší­ho poču ry­tí­řů do své ar­má­dy. Ne­by­lo to tak jed­no­du­ché jak by se na první po­hled zdálo a tak není divu, že za spl­ně­ní zís­ká­me další ry­tíř­skou ctnost - ten­to­krát bys­trost.
Všech­no do­padlo k Bla­tou­cho­vě spo­ko­je­nos­ti a tak se mů­že­me těšit na další den a třeba i ně­ja­ký ten po­stup po šlech­tic­kém žeb­říč­ku. Dobrou noc, čest a sláva!
 
4. den (středa 20. 7.)
Vedro! Je­di­ná mož­nost jak mu ale­spoň tro­chu unik­nout je po­no­řit se (sa­mo­zřej­mě bez br­ně­ní) do chlad­né vody. A to ne­mu­sí být ani svě­ce­ná, stačí když osvě­ží. Takže zbroj dolů a hurá do Stra­ko­nic na to­bo­gán!
A když ná­ho­dou měl někdo toho pla­vá­ní, cá­ká­ní a cach­tá­ní už dost, mohl se vy­pra­vit na pro­hlíd­ku ne­da­le­ké­ho hradu, jak pří­hod­né, a na­vští­vit ko­le­gy - Mal­téz­ské ry­tí­ře.
Po ná­vra­tu do na­še­ho hra­diš­tě jsme vy­vo­la­li Bla­tou­cha, který se také ná­le­ži­tě pře­vlé­kl do let­ní­ho a ten nám pře­dal sym­bol lišky jako zna­me­ní bys­tros­ti do na­šich erbů za vče­rej­ší sbí­rá­ní ar­má­dy. Potom ještě po­přál k na­ro­ze­ni­nám Lu­cin­ce a šel si zase leh­nout, pro­to­že pro ry­tí­ře není nic hor­ší­ho, než se sma­žit v br­ně­ní na slu­níč­ku.
Nej­vyš­ší čas si jít taky leh­nout, pro­to­že zí­t­řek ne­po­čká a zbroj se sama ne­vy­leští, jak praví staré ry­tíř­ské pří­slo­ví. Dobrou noc, čest a sláva!
 
5. den (čtvrtek 21. 7.)
Kdy­bychom ale­spoň tro­chu tu­ši­li, jak ná­roč­ný den to dnes bude, vsta­li bychom ale­spoň o dvě ho­di­ny dřív. Nikdo ale neví, co ho v ži­vo­tě čeká a tak i my jsme ráno vyšli ven ze svých kom­nat a ne­vě­dě­li, co pro nás Bla­touch a jeho šlech­tic­ká dru­ži­na při­chys­ta­la.
Za­ča­li jsme tur­na­jem v pře­ha­zo­va­né a pro­to­že to byl tur­naj na po­čest na­še­ho pa­nov­ní­ka Jana Já Prv­ní­ho, ře­če­né­ho Ve­se­lý, na­zva­li jsme tur­naj rov­nou krá­lov­ským. Jako správ­ní ry­tí­ři s vy­tří­be­ným smys­lem pro čest a po­cti­vou hru jsme se pro ten­to­krát vzá­jem­ně pro­mí­cha­li a vy­tvo­ři­li nové herní rody. A tak se proti sobě po­sta­vi­li Lob­kowi­co­vé, Lu­cem­bur­ko­vé, Sch­war­zenber­go­vé, Rožm­ber­ko­vé a Čer­ní­no­vé. V na­pí­na­vém sou­bo­ji na­ko­nec zví­tě­zi­li s pře­hle­dem Rožm­ber­ko­vé a vy­slou­ži­li si za­slou­že­nou od­mě­nu.
Od­po­led­ne jsme chví­li vr­ha­li kost­kou a po­kou­še­li štěs­tě­nu. Také jsme se pro­je­li na koni, který do­kon­ce do­ká­zal od­po­ví­dat na zá­lud­né otáz­ky. Když jsme si za­hrá­li do­sy­tos­ti, vy­rá­bě­li jsme vlaj­ky pro své rody, abychom měli dů­stoj­né sym­bo­ly až se vy­dá­me na ně­ja­kou naši další kří­žo­vou vý­pra­vu do Svaté země.
Po ve­če­ři ko­neč­ně mezi nás za­ví­talo Jeho ve­li­čen­stvo a za­há­ji­lo ve­čer­ní kratchví­le pro své po­ba­ve­ní. Sou­těž stří­da­la sou­těž, až jsme na­jed­nou s úža­sem zjis­ti­li, že je téměř noc. Král ty nej­lep­ší z nás po­vý­šil na lan­kra­ba­ta a my se mohli s po­ci­tem více než na­pl­no pro­ži­té­ho dne ode­brat na lože. Krás­né sny, dobrou noc, čest a sláva!
 
6. den (pátek 22. 7.)
Další velmi teplý den nás ráno vy­lá­kal z bal­da­chýnu na­šich po­ste­lí a my se do něj vrhli s úsmě­vem na rtech. Do­po­led­ne jsme zů­sta­li pěkně po­hro­ma­dě se svou dru­ži­nou, hráli hry, ba­vi­li se a uží­va­li si ry­tíř­ských zábav.
Od­po­led­ne jsme si ma­lin­ko za­ces­to­va­li časem a vy­zkou­še­li si, jak asi budou bo­jo­vat ry­tí­ři v bu­douc­nos­ti. Roz­hod­ně to bylo za­jí­ma­vé a vy­mě­nit na chví­li meč za la­se­ro­vou pušku vážně stálo za to.
Večer jsme se všich­ni sešli u tá­bo­ro­vé­ho ohně a do­přá­li si ope­če­ný buř­tík a pár pís­ni­ček u ky­ta­ry. Večer ale ještě ne­skon­čil. Na­jed­nou mezi nás při­šel Bla­touch. Dost jsme se po­di­vi­li, pro­to­že ho nikdo z nás ne­vy­vo­lá­val, uká­za­lo se však, že se po zá­pa­du slun­ce může zje­vit sám i bez za­ří­ká­va­dla.
A nejen to. On sám do­kon­ce do­ká­zal po­u­žít ma­gic­ku for­mu­li a při­volat ně­ko­lik svých přá­tel z dáv­ných dob. Ti se zhmot­ni­li v ta­ju­pl­ném hradě a my jsme je šli po jed­nom na­vští­vit a se­zná­mit se s nimi. Stálo nás to kus od­va­hy, ale všich­ni jsem to zvlád­li a tak se zitra mů­že­me těšit na od­mě­nu - zís­ká­me do svého erbu další ctnost: sta­teč­nost.
Ještě jednu od­mě­nu jsme do­sta­li. Zítra za­čne­me den o půl ho­di­ny poz­dě­ji a bez roz­cvič­ky. Ne, že bychom jako správ­ní ry­tí­ři a prin­cez­ny ne­chtě­li cvi­čit, ale dnes to bylo oprav­du ná­roč­né a tak si ten malý od­dech navíc ur­či­tě za­slou­ží­me. Ale teď už dobrou noc, čest a sláva!
 
7. den (sobota 23. 7.)
Dnešek byl ve zna­me­ní ry­tíř­ských klání. Při­je­la k nám vzác­ná ná­vště­va, ry­tí­ři krále Jana Já prv­ní­ho a při­vez­li k nám velký tur­naj! Celé do­po­led­ne jsme tré­no­va­li a sna­ži­li se podat co nej­lep­ší vý­ko­ny. Ty nám za­jis­tí no­mi­na­ci do tur­na­jo­vých sou­tě­ží, ve kte­rých bu­de­me hájit barvy svého rodu. Ne­by­lo to ovšem nic snad­né­ho. Vy­zkou­še­li jsme si rov­ných šest stře­do­vě­kých dis­ci­plín - vr­há­ní se­ke­rou, há­ze­ní pod­ko­vou na cíl, střel­bu na kance, pře­ta­ho­vá­ní lanem, vr­há­ní po­le­nem (to jsme tedy na­hra­di­li těž­kým míčem) a sa­mo­zřej­mě ne­smě­la chy­bět ani lu­kostřel­ba. Všich­ni jsme si vy­zkou­še­li oprav­du všech­no a tré­nin­ko­vé do­po­led­ne uteklo jako voda.
Od­po­led­ne jsme se sešli na kol­biš­ti, kde nás při­ví­tal strůj­ce krá­lov­ských zábav a vy­bral mezi námi šest ry­tí­řů, aby před­ved­li své umění před prin­cez­nou. Všech­no jim ale při­šel zka­zit zlý rytíř Zlo­mylhnát, svo­bod­ný pán na Berli. Na­štěs­tí to dobře do­padlo a Zlo­mylhnát byl po­tres­tán. Po­cho­pi­li jsme, že to bylo jen di­va­dlo, které nás mělo pří­jem­ně po­ba­vit před sa­mot­ným spor­tov­ním klá­ním, a to se po­da­ři­lo. Pak ale už při­šlo to hlav­ní - tur­naj.
Aby bylo vše ještě zá­bav­něj­ší, roz­dě­li­li jsme se stej­ně jako při krá­lov­ské pře­ha­zo­va­né na silou vy­rov­na­né dru­ži­ny a pus­ti­li se do sou­tě­že­ní. Z kaž­dé­ho rodu jsme vy­bí­ra­li do každé dis­ci­plí­ny ka­ma­rá­dy ry­tí­ře podle věku do tří ka­te­go­rií (páže, panoš a zbroj­noš), takže si za­hrál oprav­du každý a o zá­ba­vu bylo po­sta­rá­no. Tur­naj jsme sotva stih­li do­hrát a už byla ve­če­ře.
Jak už je ale zvy­kem, po ve­če­ři pro­gram zda­le­ka ne­kon­čí a páni šer­mí­ři z krá­lov­ské dru­ži­ny nám moc pěkně vy­prá­vě­li o stře­do­vě­ku, ry­tí­řích, zbra­ních a zbro­ji. Všech­no nám také do­o­prav­dy uká­za­li a na­ko­nec jsme si do­kon­ce mohli vy­zkou­šet i ně­ja­ké ty zá­kla­dy šermu. Byla to ta­ko­vá stře­do­vě­ká aréna, která nás oprav­du ba­vi­la.
Každý den má ale svůj konec a ten dneš­ní není vý­jim­kou. Takže je nej­vyš­ší čas do­bo­jo­vat a jít od­po­čí­vat. Ve stře­do­vě­ku tomu ne­by­lo jinak a tak to udě­lá­me i my. Čest a sláva! Dobrou noc.
 
8. den (neděle 24. 7.)
Dnes jsme se vy­pra­vi­li na ce­lo­den­ní výlet do Blat­né. Na pro­gra­mu byl sa­mo­zřej­mě zámek, kde právě pro­bí­hal pěkný pro­gram s hud­bou a stán­ky s dob­ro­ta­mi. Zašli jsme si také do obory, kde jsou ve­li­ce pří­tul­ní ne­bo­jác­ní daňci. Ně­kte­ří z nás vy­u­ži­li mo­men­tál­ní zá­mec­ké vý­sta­vy Lega a po­hrá­li si v herně. Zla­tým hře­bem ovšem byla vzhle­dem k po­ča­sí míst­ní plo­vár­na.
Večer už byl klid­ný, vy­u­ži­li jsme čas k úkli­du nejen na­šich kom­nat, ale i ce­lé­ho hra­diš­tě. Po úkli­du k nám při­šel Bla­touch a Jeho vý­sost Já Jan První, ře­če­ný Ve­se­lý a vzdě­la­li nás v dvor­ní eti­ke­tě. Na­u­či­li jsme se stře­do­vě­ký tanec, abychom měli co tan­čit na ry­tíř­ských ple­sech. Až ho po­řád­ně vy­pi­lu­je­me, bude zcela jistě sou­čás­tí každé naší ve­se­li­ce.
Den je už za námi a tak se jde spát. Zítra nás podle před­po­vě­dí na­šich dvor­ních as­t­ro­lo­gů čeká další velmi letní po­ča­sí a tak bychom si měli na to přád­ně od­po­či­nout. Hezké sny, čest a sláva!
 
9. den (pondělí 25. 7.)
Letní po­ča­sí po­kra­ču­je a tak je více než jasné, že bu­de­me i my po­kra­čo­vat v ty­pic­ky let­ních ak­ti­vi­tách. Na ran­ním ná­stu­pu byl vy­hlá­šen přís­ný zákaz prud­kých po­hy­bů a po­by­tu na pří­mém slun­ci. Ně­kte­ří vy­ra­zi­li na kou­pá­ní do Blat­né a ti, kteří ne­moh­li nebo ne­chtě­li pěšky do města, se vě­no­va­li klid­něj­ším ak­ti­vi­tám. Vy­rá­bě­li stře­do­vě­ké mo­zai­ky, ná­ram­ky, či po­řád­né koně pro pravé ry­tí­ře.
Od­po­led­ne pro nás vyšší šlech­ta při­pra­vi­la slu­neč­ní lázně a tak jsme se stří­da­li v myčce ry­tí­řů, uží­va­li si chla­di­vou vodu při vod­ních hrát­kách, po­le­há­va­li na dece ve stínu, četli si knihy, hráli hry a od­po­čí­va­li. Byl to velmi pří­jme­ně strá­ve­ný den.
Po ve­če­ři se ko­neč­ně tro­chu ochla­di­lo a tak jsme mezi sebou vy­vo­li­li pár ry­tí­řů a prin­ce­zen, aby se mezi sebou utka­li o titul "Princ Krasoň" a "Prin­cez­na Kra­sa­va". Bylo to na­pí­na­vé, ale pře­de­vším hu­mor­né klání. Ne­chy­bě­la ani pro­me­ná­da ve stře­do­vě­kých plav­kách, ukáz­ky tanců, zpěv, či vy­prá­vě­ní anekdot. Sou­těž nás po­ba­vi­la a od­bor­ná po­ro­ta za ví­tě­ze pro­hlá­si­la ry­tí­ře Fi­li­pa a prin­cez­nu Majdu. Ceny pře­dal sám Bla­touch, který se zje­vil po zá­pa­du slun­ce, aby se také mohl za­smát spo­leč­ně s námi.
Ale to už je zase konec dneš­ní­ho ry­tíř­ské­ho dob­ro­druž­ství a je čas jít spát. Dobrou noc, čest a sláva! Zitra zase od­po­ča­tí vzhů­ru do zís­ká­vá­ní dal­ších ry­tíř­ských ctnos­tí.
 
10. den (úterý 26. 7.)
V noci nás těsně mi­nu­la bouř­ka, ale ry­tí­ři, kteří no­co­va­li v Os­t­roš­tej­ně sta­teč­ně vy­tr­va­li až do rána. I my ostat­ní jsme spo­ko­je­ně spali ve svých kom­na­tách až do roz­cvič­ky. Do­po­led­ne jsme se vě­no­va­li svým dru­ži­nám. Bylo toho hodně, do­kon­ce jsme se i vy­pra­vi­li na malou vodní vý­pra­vu. Zašli jsme si za­stří­let z kuší, nebo si pros­tě jen za­spor­to­vat. Zkrát­ka skvě­lé časy pro všech­ny ry­tí­ře a prin­cez­ny.
Od­po­led­ne jsme si za­hrá­li na Prin­cez­nu Draka a Honzu, na Draky a dra­ko­bij­ce a také na Kři­žác­kou vý­pra­vu. Každá hra byla jiná, ale jedno měly spo­leč­né - moc nás ba­vi­ly. A také tedy upřím­ně ře­če­no dost vy­čer­pa­ly.
Proto nás po ve­če­ři čekal už jen jed­no­du­chý, leč moc pěkný úkol od Bla­tou­cha. Ry­tíř­skou ctnos­tí je mimo jiné i las­ka­vost a tudíž byl úkol na­sna­dě. Vy­lo­so­va­li jsme si jméno ka­ma­rá­da z ji­né­ho od­dí­lu a udě­la­li pro něj něco pěk­né­ho. Dob­rých skut­ků byla celá pes­t­rá řada, někdo řekl vtip, aby ka­mrá­da po­ba­vil, někdo da­ro­val slad­kost, někdo na­ma­lo­val ob­rá­zek, nebo na­pří­klad za­zpí­val. Oprav­du to bylo pes­t­ré a v celém našem hra­diš­ti za­vlád­la lás­ky­pl­ná ná­la­da.
Ta nám vy­dr­že­la až do ve­čer­ky a vě­ří­me, že vy­dr­ží i v pěk­ných snech až do zítř­ka. Tak ještě pře­leš­tit br­ně­ní a dobrou noc, čest a sláva.
 
11. den (středa 27. 7.)
Hurá! Další den je tady. Do­po­led­ne si pro nás naše vyšší šlech­ta při­pra­vi­la pro svůj rod vlast­ní zá­ba­vu a tak jsem až do oběda jez­di­li na lo­dič­kách, hráli mí­čo­vé hry, měli pravý ča­jo­vý dý­chá­nek nebo hráli v lese nej­růz­něj­ší akční hry.
Po po­led­ním klidu vy­pu­kl v našem hra­diš­ti jar­mark, a to do­kon­ce s pře­kva­pe­ním. Upro­střed tá­bo­ra se ob­je­vi­la velká le­zec­ká stěna, na kte­rou jsme si všich­ni mohli vy­zkou­šet vy­lézt, jako ry­tí­ři co do­bý­va­jí hrad­by, nebo prin­co­vé, co ve věži chtě­jí po­lí­bit svou prin­cez­nu. A nejen to, celý jar­mark byl plný nej­růz­něj­ších stán­ků a ob­chůd­ků, kde jsme mohli buď vy­dě­lá­vat v jed­no­du­chých sou­tě­žích, nebo na­o­pak utrá­cet za dob­ro­ty.
Po ve­če­ři jsme si mohli po­řád­ně za­tan­co­vat na dal­ším plese, ten­to­krát oprav­du za­mě­ře­ným pře­de­vším na spo­leč­né křepče­ní. Zá­ba­vy bylo dosti, leč každý den má svůj konec a te­nhle má konec právě teď. Prin­cez­ny od Panny Ka­čen­ky z Vinic a Tře­bí­vlic šly spát do Os­t­roš­tej­na na dob­ro­druž­nou noc a my ostat­ní do svých kom­nat. Dobrou noc, čest a sláva!
 
12. den (čtvrtek 28. 7.)
Krás­né dobré ráno. A ještě krás­něj­ší, když jsme se do­zvě­dě­li, že je­de­me na další ce­lo­den­ní výlet. Ten­to­krát do Ko­vá­řo­va, kde se na­chá­zí park zvaný Ze­měráj. Není to sice úplně za rohem, ale cesta stála za to. Park je za­mě­ře­ný na ar­che­o­lo­gii a pře­de­vším na ranný stře­do­věk,takže jsme se do­zvě­dě­li lec­cos z dob, kdy žili oprav­do­ví ry­tí­ři. Také jsme se ale pro­šli stezkou "na boso", na­vští­vi­li míst­ní krčmu, ar­che­o­lo­gic­ký kou­tek či ke­ra­mic­kou díl­nič­ku. Nikdo ne­při­šel zkrát­ka a na­ve­čer jsme se vrá­ti­li do hra­diš­tě spo­ko­je­ní a s dobrou ná­la­dou.
Po ve­če­ři jsme ještě stih­li spl­nit další ctnost do svých erbů - ten­to­krát zruč­nost. Když se nám všem po­da­ři­lo zabít draka a vy­svo­bo­dit prin­cez­nu, za­pá­li­li jsme na osla­vu ví­těz­ství oheň a opek­li si buř­tí­ka na dobrou noc. Ně­kte­ří se vy­da­li spát do Os­t­roš­tej­na a ně­kte­ří ještě sta­teč­něj­ší do­kon­ce ven na louku. Všem tedy, ať už uvnitř nebi venku, kras­né sny. Čest a sláva!
 
13. den (pátek 29. 7.)
Dnes je náš po­sled­ní ry­tíř­ský den. Ide­ál­ní př­le­ži­tost vy­pra­vit se za Bla­tou­chem po vy­zna­če­né stez­ce a snad zís­kat alespň část jeho po­kla­du. Ces­tou jsme si zo­pa­ko­va­li dosud zís­ka­né ctnos­ti a u každé si ově­ři­li, že ji máme prá­vem.
To se po­da­ři­lo a v cíli na nás čekal sám Bla­touch se sym­bo­lem po­sled­ní ctnos­ti, kte­rou jsme ještě po­tře­bo­va­li zís­kat: roz­váž­nos­ti. Tím jsme do­kon­či­li naši cestu a stali se sku­teč­ný­mi ry­tí­ři. A pro­to­že po­klad, který Bla­touch stře­ží, ná­le­ží právě jen sku­teč­ným ry­tí­řům, mohl každý z nás do­stat svůj za­slou­že­ný díl.
Zby­tek dne byl ve zna­me­ní ba­le­ní a lou­če­ní. Na ve­čer­ním ná­stu­pu nás na­vští­vil král Já Jan spo­leč­ně se svým dvo­rem a s po­vdě­kem pře­vzal od Bla­tou­cha novou dru­ži­nu čer­s­tvých ry­tí­řů. Potom už jen sta­či­lo od­ří­kat zjev­né za­ří­ka­dlo po­zpát­ku a Bla­touch nám za­má­val a ode­bral se s úsmě­vem k dal­ší­mu osm set let dlou­hé­mu spán­ku.
No a potom už jen po­řád­ný roz­luč­ko­vý ry­tíř­ský ples, spá­nek a pře­de­vším tě­še­ní se domů! Dobrou noc, zítra se uvi­dí­me. Čest a sláva!