tábör Ostrý 2023
 
 
 
TÁBOROVÝ DENÍK
1. den (neděle 16. 7.)
Vy­ra­zi­li jsme v po­ho­dě a na čas a ač­ko­li nás během cesty če­ka­lo ně­ko­lik drob­ných kom­pli­ka­cí, zvlád­li jsme všech­no na jed­nič­ku. Do­kon­ce se nám po­da­ři­lo za­jis­tit do­pra­vu z Blat­né až do tá­bo­ra a tak jsme o­chrá­ni­li četné kon­če­ti­ny na­šich hmy­zá­ků a hmy­zand před ošou­pá­ním.
Pro­to­že jsme při­je­li takhle brzo, stih­li jsme si ještě vy­ra­zit na pro­cház­ku po okolí, zjis­tit, kde co kvete a kde se nám bude nej­lé­pe hemžit.
Po ve­če­ři se náhle mezi námi, kde se vzala tu se vzala, ob­je­vi­la mou­cha Vše­teč­ka. Tvá­ři­la se dosti vy­dě­še­ně a hned nám za­ča­la vy­svět­lo­vat proč. Ji a její ka­ma­rá­dy totiž uvěz­nil ve své la­bo­ra­to­ři pro­fe­sor Zik­mund Zlo­j­berg, aby na nich pro­vá­děl své po­ku­sy. Všem se ale po­da­ři­lo uprch­nout.
A už tu byli i ostat­ní. Mra­ve­nec Ferda, vče­lák Gustav, be­ruš­ka Bo­žen­ka, motýl Ema­nu­el, stře­vlík Pepík, vosa Vilma a kud­lan­ka Anka. Všich­ni pěkně vy­dě­še­ní z toho dra­ma­tic­ké­ho úniku ze skle­nic od oku­rek, kde je Zlo­j­berg držel. Během útěku ale na­ra­zi­li na uklízč­ku v la­bo­ra­to­ři, paní Plísňovou, která je chtě­la za­sta­vit. Ovšem místo osvěd­če­né­ho spre­je proti hmyzu omy­lem vzala pro­to­typ pro­fe­so­ro­va zvět­šo­va­cí­ho spre­je. Tak se stalo, že uklí­zeč­ku do­ka­za­li pře­mo­ci a při­šli nás po­žá­dat pomoc.
Ale to už se za okny ozval Zlo­j­berg a Plísňová, kteří se vy­pra­vi­li naše uprch­lí­ky vy­pá­t­rat. Na­štěs­tí si jich ne­všimli a tak jsme se mohli do­zvě­dět je­jich plány. Pro­fe­sor se chys­tá vy­ro­bit straš­li­vý jed, který by za­hu­bil nejen naše nové ka­mrá­dy, ale vše­chen hmyz na světě!
Co teď? Ne­zbý­vá než se na to po­řád­ně vy­spat a co nejdří­ve na­vští­vit straš­li­vé­ho pa­vou­ka kři­žá­ka Da­vi­da, který má prý re­cept na vzác­ný ma­gic­ký lek­tvar, jenž do­ká­že změ­nit zlé lidi v dobré. Teď ale už dobrou noc - jak by řekla mou­cha Vše­teč­ka: Bzzz­zí­t­ra je taky den.
 
2. den (pondělí 17. 7.)
Bu­uu­díííčé­é­ék! Dneska ráno nás z po­ho­dl­ných hníz­de­ček vy­hnal stře­vlík Pepík se svou roz­cvič­kou. Na jejím konci jsme byli sice udý­cha­ní, ale po­řád­ně pro­bu­ze­ní. Tak tedy vzhů­ru do no­vé­ho dne.
Na ná­stu­pu jsme se do­zvě­dě­li, že abychom do­sta­li od pa­vou­ka Da­vi­da re­cept na lek­tvar, kte­rým změ­ní­me Zlo­j­ber­ga na hod­né­ho pana pro­fe­so­ra, mu­sí­me spl­nit řadu úkolů. A pro­to­že už dávno víme, že každý do­ká­že mno­hem víc, když spojí síly s ostat­ní­mi, roz­hod­li jsme se vy­tvo­řit spo­le­čen­stva, ve kte­rých budou za­stou­pe­ní be­ruš­ky, mo­týl­ci, stře­vlí­ci, mra­ven­ci, vosy i včel­ky.
Abychom se roz­dě­li­li spra­ved­li­vě a co nej­e­fek­tiv­ně­ji, během do­po­led­ne jsme otes­to­va­li svoje schop­nos­ti. Dis­ci­plín bylo přes­ně šest a my mohli uká­zat, jak jsme silní, oheb­ní, rych­lí, přes­ní, peč­li­ví nebo bys­tří.
Každý, hmyz ne­vy­jí­ma­je, chce žít v hez­kém pro­stře­dí a tak jsme se od­po­led­ne pus­ti­li do úpra­vy a vý­zdo­by na­še­ho hníz­deč­ka. Oz­do­bi­li jsme jí­del­nu, vy­tvo­ři­li ná­stěn­ku, po­kli­di­li na hřiš­ti a kolem ohniš­tě a vy­tvo­ři­li vstup­ní bránu, aby se nám tady všem lí­bi­lo.
Po ve­čer­ním ná­stu­pu jsme se na­chys­ta­li a šli se spo­leč­ně blíž se­zná­mit na naši první spo­leč­nou hmy­zko­té­ku. Takže ať žije Disko Hmy­zko, my vám uká­že­me, jak si umíme za­hemžit. Kam se hra­bou ko­má­ři s tou svojí svat­bou...
Pak už jen rych­le vy­čis­tit sosáč­ky a kusadla a do hajan. A spali, a spali, a spali... Bzzz­zí­t­ra ahoj!

 
3. den (úterý 18. 7.)
Dneš­ní ráno si vzala pod svou takt­krov­ku be­ruš­ka a všem nám po­řád­ně roz­cvi­či­la ty­ka­dla. Ta­ko­vý za­čá­tek dne si dáme líbit a roz­hod­ně sli­bu­je, že se ur­či­tě ne­bu­de­me až do ve­če­ra ani chví­li nudit.
A taky že to tak je! Hmyz se, jak je vše­o­bec­ně známo, rád před­vá­dí nej­růz­něj­ší­mi svými tvary a pes­t­rý­mi barva­mi a my nejsme vý­jim­ka. A tak jsme se do­po­led­ne s ver­vou nám vlast­ní pus­ti­li do vy­lep­šo­vá­ní na­še­ho hmy­zí­ho vzhle­du. Každý si vzal své bílé krov­ky a udě­lal z nich do­slo­va umě­lec­ké dílo. Také jsme všich­ni do­sta­li bílé če­pi­ce, které si vy­lo­že­ně ří­ka­ly o ně­ja­ké vý­tvar­né zpra­co­vá­ní. A tak se naším hmyzlan­dem li­nu­la vůně barev, zvuk cva­ka­jí­cích nůžek a teplo tav­ných pis­to­lí. Vý­sled­ky bu­de­te moct zcela jistě brzy po­sou­dit v naší fo­to­ga­le­rii.
Po obědě jsme se v rych­los­ti na­chys­ta­li a vy­ra­zi­li smo­čit ty­ka­dla do bla­ten­ské plo­vár­ny. Cesta byla dlou­há, slu­níč­ko se nás sna­ži­lo vy­su­šit, jako by nás chtě­li za­řa­dit do sbír­ky Ná­rod­ní­ho muzea, ale vy­dr­že­li jsme a od­mě­no­zu bylo bá­ječ­né osvě­že­ní v ba­zé­nu. Navíc jsme vě­dě­li, že cestu zpát­ky nám uleh­čí au­to­bus, pro­to­že den ještě zda­le­ka ne­kon­čí.
Po ve­če­ři se mezi námi ob­je­vil Gustav Vče­lák a na­bí­dl nám mož­nost za­hrát si hru, za kte­rou bychom mohli zís­kat py­lo­vá zrnka. Ta bu­de­me po­tře­bo­vat do lek­tva­ru, který v pro­fe­so­ro­vi Zlo­j­ber­go­vi od­ha­lí jeho dobré já.
Roz­dě­li­li jsme se do spo­le­čen­stev, vy­ra­zi­li za Gusta­vem na ne­da­le­kou louku, kde nám vy­svět­lil pra­vi­dla a mohlo se hrát! Do­zvě­dě­li jsme se něco o ži­vot­ním cyklu včel­ky a nej­růz­něj­ších úlo­hách, kte­rých se včela za svůj život musí zhos­tit. A tak jsme byli lar­vič­ky, kr­mič­ky, prů­zkum­ni­ce nebo třeba děl­ni­ce, a do­kon­ce i kleš­tí­ci - pa­ra­zi­ti, kteří vče­lám škodí. Hra to byla skvě­lá, py­lo­vá zrnka byla spra­ved­li­vě roz­dá­na a my mohli jít spo­ko­je­ně zpát­ky do svých hníz­de­ček.
Po tak dlou­hém a po­řád­ně na­bi­tém dni si všich­ni za­slou­ží­me od­po­či­nek a tak jsme si v rych­los­ti oplách­li všech­ny kon­če­ti­ny, vy­pu­co­va­li man­di­bu­ly a pěkně si za­lez­li do pří­jem­ných ko­ko­nů. Dobrou noc a bzz­zí­t­ra zz­za­se na­pí­še­me víc.
 
4. den (středa 19. 7.)
Ráno nám pro­tá­hl ty­ka­dla Gustav Vče­lák ve špa­něl­ském rytmu a tak nám bylo hned jasné, že dneš­ní den ne­mů­že pros­tě do­pad­nout špat­ně. S dobrou ná­la­dou jsme se na­sní­da­li a hned na to se vy­pra­vi­li do ne­da­le­ké Bla­ten­ky, kde na nás už če­ka­ly au­to­bu­sy.
Každý slo­žil svých šest nohou pěkně pod se­da­dlo a mohli jsme vy­ra­zit. A kam? Do Písku, přece! Do­slech­li jsme se totiž, že tam mají ve Sla­dov­ně úžas­né mra­ve­niš­tě a tak jsme spo­leč­ně jeli k našim pří­buz­ným pěkně na ná­vště­vu.
Ovšem ve sla­dov­ně jsme ne­by­li jen v mra­ve­niš­ti, ti star­ší z nás se po­dí­va­li do ani­mária, což byla pa­rád­ní dílna pro ši­kov­né ani­má­to­ry, kde jsme si mohli zku­sit vy­ro­bit svůj vlast­ní krát­ký film. Po­dí­vat se na naše dílka mů­že­te zde
Po ná­vštěvě Sla­dov­ny jsme šli na oběd a pro­to­že jsme měli už po­řád­ně vy­trá­ve­no, spo­řá­da­li jsme každý během chvil­ky pěk­nou porci vý­bor­né­ho ri­zo­ta. Po obědě nás čekal další pro­gram - roz­dě­li­li jsme se do sku­pi­nek, při­p­ni­li zbra­ně na svoje kruný­ře a pus­ti­li se do sou­bo­je v Laser aréně. V lec­čems jsme se po­do­ba­li ka­ma­rá­dům ro­há­čům, kteří tak rádi mezi sebou zá­po­lí.
Když jsme se do­sta­teč­ně vy­řá­di­li v aréně, vy­ra­zi­li jsme ještě do města po­dí­vat se, co lá­ka­vé­ho pro hmyz bychom zde mohli najít a potom rych­le na au­to­bus a zpát­ky do hníz­deč­ka na ve­če­ři.
Večer jsme si hezky v klidu sedli a uží­va­li si ka­ma­rá­dů, mra­ven­ci si za­hrá­li karty, be­ruš­ky se krášli­ly a pár brou­ků si za­hrá­lo na hřiš­ti pře­shmy­zku - hmyzí pře­ha­zo­va­nou. Ale to už po­ma­lu při­šel čas po­ma­lu se ulo­žit k spán­ku, tak jsme se za­vr­ta­li do svých tep­louč­kých kukel a hnízd a po tak dlou­hém dni usnu­li během chvil­ky jako špal­ci. Bzz­zí­t­ra ahoj!
 
5. den (čtvrtek 20. 7.)
Ráno nás z kukli­ček vy­táh­la svou os­trou písní vosa Vilma a roz­cvič­ka byla tedy pěkně řízná. Za­tr­sa­li jsme si, pro­běh­li se, po­řád­ně se pro­táh­li a vy­hlí­že­li nový den.
Po sní­da­ni a po ná­stu­pu jsme se roz­lét­li za svými do­spěl­ci a vě­no­va­li se nej­růz­něj­ší hmyzí zá­ba­vě, když tu se náhle mezi námi ob­je­vil ja­ký­si po­div­ný pán. Uká­za­lo se, že v blíz­kém okolí zkou­má pří­ro­du věhlas­ný en­to­mo­log do­cent Otakar Hr­do­bec a tak jsme vy­u­ži­li pří­le­ži­tos­ti a po­slech­li si, jak ne­smír­ně za­jí­ma­vá hmyzí říše je. Pan do­cent nám také před­ve­dl, jak se hmyz sbírá a my si na­chy­ta­li pár skvě­lých exem­plá­řů a za­lo­ži­li hmy­zá­ri­um - ta­ko­vý hotel pro naše ka­ma­rá­dy, kde je mů­že­me v klidu po­zo­ro­vat.
Po obědě se pro nás ote­vřel ob­chů­dek s pes­t­rým sor­ti­men­tem a my mohli u jeho ma­ji­te­le, brou­ka Ve­teš­ní­ka, utra­tit body, které zís­ká­vá­me každý den od svých do­spěl­ců za naše cho­vá­ní. Na od­po­led­ne pro nás byly při­pra­ve­ny ak­ti­vi­ty, které si po­stup­ně vy­zkou­ší­me všich­ni. Stih­li jsme uva­řit ovoc­né kned­lí­ky, vy­tvo­řit vosí úly, pro­jet se na lo­dič­kách, za­stří­let si, úspěš­ně najít ře­še­ní úni­ko­vé hry a do­kon­ce na­to­čit kou­sí­ček ori­gi­nál­ní­ho hmy­zí­ho vi­deo­kli­pu, který vám ur­či­tě na konci tá­bo­ra uká­že­me. Máte se roz­hod­ně na co těšit.
Po ve­čer­ním ná­stu­pu při­šla chví­le, kdy mů­že­me zís­kat další cenná py­lo­vá zrnka do lek­tva­ru, který mu­sí­me vy­ro­bit. Ten­to­krát jsme do­sta­li úkol od Ferdy mra­ven­ce.
Mra­ven­ci jsou nejen pilní a silní, ale také ná­ram­ně pod­ni­ka­ví. A právě to jsme si měli vy­zkou­šet ve hře, kte­rou si pro nás Ferda při­pra­vil. A tak jsme na­ku­po­va­li, pro­dá­va­li, smlou­va­li a sna­ži­li se uzavřít ty nej­vý­hod­něj­ší ob­cho­dy.
Večer nás če­ka­lo už jen oplách­nout krov­ky, za­vr­tat se do svých ko­ko­nů a spin­kat až do dal­ší­ho bo­ží­ho rána. Bzz­zí­t­ra ahoj a dobrou noc.
 
6. den (pátek 21. 7.)
Dneš­ní roz­cvič­ka se nesla v klid­ném duchu lad­né­ho má­vá­ní mo­tý­lích kří­del. Na­ko­nec se ale i Ema­nu­el tro­chu roz­jel a tak jsme se dů­klad­ně pro­bu­di­li. Za­ta­že­ná ob­lo­ha sice troš­ku stra­ši­la hor­ším po­ča­sím, ale na dru­hou stra­nu, hmyz si v pří­liš­ném vedru ne­li­bu­je a tak jsme spo­ko­je­ní.
Do­po­led­ne jsme se pro­stří­da­li na ak­ti­vi­tách a po obědě se vě­no­va­li svým od­dí­lům. Be­ruš­ky si za­sou­tě­ži­ly s včel­ka­mi, brou­ci tré­no­va­li své smys­ly v lese, mra­ven­ci se pro­mě­ni­li na chví­li v mra­ven­ce bo­jov­né a mo­týl­ci s vosa­mi se vě­no­va­li pří­pra­vám na ne­děl­ní kar­ne­val.
Večer jsme se sešli na hmy­zím sněmu kolem ohně a opek­li si buř­tí­ky. Ještě štěs­tí, že mezi sebou ne­má­me žádné můry, pro­to­že oheň krás­ně zářil a lákal do pla­me­nů. Nás ale lákal pře­de­vším zpěv a ky­ta­ra stře­vlí­ka Pepy nosá­la.
Byl to hezký večer, ale všech­no jed­nou musí skon­čit a tudíž i dneš­ní den se na­chý­lil ke konci. Sice celí roz­pá­le­ní od ohně, ale pří­jem­nmě una­ve­ní, za­lez­li jsme si do kukli­ček a vy­da­li se do říše hmý­zí­ho snění. Bzz­zí­t­ra na vi­dě­nou!
 
7. den (pátek 22. 7.)
Kdo­pak nás asi vzbu­dí svou roz­cvič­kou dneska? Pokud dobře po­čí­tá­me, po­sled­ní, kdo nám ještě ne­při­pra­vil ori­gi­nál­ní pro­bu­ze­ní je - bubny, pro­sím - ano, správ­ně, Ferda! Pro­táh­li jsme si ty­ka­dla, kří­d­la i krov­ky a další hmyzí dob­ro­druž­ství může začít.
Do­po­led­ne jsme měli hmyzí čin­nos­ti v od­dí­lech a po obědě jsme si vy­zkou­še­li další z na­bíd­ky ak­ti­vit.
Po o­bě­dě k nám za­ví­tal Ve­te­šní­ček a li­bo­val si, ja­ké má u nás skvě­lé, jak do­slo­va řekl, kšef­ty. Aby ne, když jsme za odmě­nu zí­ska­li spou­stu bo­dů do svých hmyz­ka­zek. Pak už ta­dy byl ve­čer, na kte­rý jsme se ná­ram­ně tě­ši­li, pro­to­že byla v plánu další Hmy­zko Trysko.
Tr­sa­li jsme a ne­vní­ma­li čas, když naši zá­ba­vu pře­ru­ši­li zvlášt­ní tvo­ro­vé. Uká­za­lo se, že jsou to noční mo­tý­li liša­jo­vé, kteří nás při­šli po­žá­dat o pomoc.
Při­le­tě­la s nimi ne­bo­há svět­lu­š­ka Květuš­ka, jejíž ka­ma­rád­ky, ostat­ní světuš­ky, unes­li zá­keř­ní hro­ba­ří­ci.
Liša­jo­vé nás od­ved­li na ne­da­leký hřbi­tov, kde jsme za­há­ji­li zá­chran­nou ope­ra­ci. Pokud se nám po­da­ří vy­svo­bo­dit všech­ny svět­lu­š­ky, mů­že­me se těšit na py­lo­vá zrnka, která tak nutně po­tře­bu­je­me. Byli jsme sta­teč­ní a i když nás hro­ba­ří­ci občas tro­chu po­stra­ši­li, zvlád­li jsme za­chrá­nit všech­ny svět­lu­š­ky. Pak už nás če­ka­lo jen za­kuk­le­ní a slad­ký za­slou­že­ný spá­nek. Bzz­zí­t­ra ahoj!
 
8. den (neděle 23. 7.)
Nád­her­né ráno! Vy­sou­ká­vá­me se z kukel a pro­to­že v ne­dě­li se ne­dě­lá, ne­če­ká nás ani roz­cvič­ka a mů­že­me si po­spat o půl ho­din­ky déle. Hurá! Do­po­led­ne si pro­tá­čí­me od­dí­lo­vé ak­ti­vi­ty a hmyzí říše se stej­ně jako včera hemží ra­dost­ný­mi čin­nost­mi.
K obědu při­le­těl vra­bec z Mo­ra­vy, tož jsme ho zbaš­ti­li. To má za všech­ny ty naše sestřen­ky a bra­trán­ky, které zase se­zo­bal on!
Od­po­led­ne za námi při­le­tě­la vosa Vilma. Roz­dě­li­li jsme se do spo­le­čen­stev a v jed­nom vel­kém roji jsme se s ní pro­le­tě­li na vosí louku, kde jsme si v bá­ječ­né hře pro­ži­li ži­vot­ní cyk­lus vos. Hráli jsme jako o hmyzí život a bylo to po­řád­ně na­pí­na­vé až do úpl­né­ho konce.
Večer nás na svou party po­zva­la mou­cha Vše­teč­ka. A aby toho ne­by­lo málo, uspo­řá­da­la pro nás sou­těž o nej­lep­ší­ho hmy­zá­ka nebo hmy­zan­du, his­to­ric­ky první ce­lo­ná­rod­ní Hmyz-Miss. Zú­čast­ni­ly se sa­mo­zřej­mě všech­ny pří­tom­né druhy hmyzí říše. Pře­leš­ti­li jsem krov­ky, na­čan­ča­li svoje vněj­ší kost­ry a vy­ra­zi­li na pódium až z toho Vše­teč­ce slo­že­né oči pře­chá­ze­ly.
Ví­tě­ze při­je­li vy­brat po­rot­ci z ne­da­lekých luk a první cenu od nich na­ko­nec zís­ka­ly be­ruš­ky a to za pře­de­vším za tanec na svou ná­rod­ní hymnu Be­ruško půjč mi jednu tečku. Aplaus gra­do­val. Skan­do­vá­ní pu­b­li­ka se neslo celým kra­jem.
Ale to už padla tma a my se po ná­roč­ném dni už všich­ni tě­ši­li do svých cha­ti­ček. Vy­čů­rat, po­mod­lit se a spát. Bzz­zí­t­ra ahoj!
A ještě, abychom ne­za­po­mně­li! Máme pro vás první várku na­šich vi­deo­kli­pů, které na­tá­čí­me s vče­lá­kem Gusta­vem. Pře­je­me pří­jem­nou zá­ba­vu!
 
9. den (pondělí 24. 7.)
Dneš­ní pro­gram je více než jasný: jede se na výlet! Mou­cha Vše­teč­ka nás roz­cvi­či­la, aby se nám dobře ces­to­va­lo a hned po sní­da­ni jsme vy­ra­zi­li směr Stra­ko­ni­ce. Jen co jsme smo­či­li svých šest hmy­zích nožek v ba­zé­nu, přihnal se však ve­li­ký mrak a scho­val nám slu­níč­ko.
Ne­va­dí. Vy­pra­vi­li jsme se do města, pro­šli se po ná­měs­tí, pro­hléd­li si sochu Švan­dy dudá­ka, na­vští­vi­li hrad a ob­je­vi­li do­kon­ce i Do­rot­ku v ne­da­le­kém parku. Zjiš­ťo­va­li jsme také, jak přá­tel­sky na­la­dě­né je míst­ní oby­va­tel­stvo vůči hmyzu a ne­cha­li si od ko­lemjdou­cích ma­lo­vat mo­týl­ky do na­šich hmy­zka­zek. Na­sbí­ra­li jsme jich cel­kem hodně a tak se zdá, že ve Stra­ko­ni­cích mají hmyz do­ce­la rádi. Ne­vy­ne­cha­li jsme prak­tic­ky žád­nou cuk­rár­nu, kte­rou jsme po cestě po­tka­li a s dobrou ná­la­dou jsme se chys­ta­li na ná­vrat domů. Ještě do­pl­nit zá­so­by mňamek v Lidlu a zpát­ky do hníz­da!
Po ná­vra­tu nás če­ka­lo ještě jedno pře­kva­pe­ní. Spor­ťár­nu nám brou­ci te­sa­ří­ci pro­mě­ni­li v kino a my se po­dí­va­li před ve­čer­kou na pěkný film. Tuhle po­ho­du a klid jsme si ur­či­tě po ná­roč­ném dni za­slou­ži­li. Ale už je čas jít spát, takže dobrou noc, a bzz­zí­t­ra ahoj!
 
10. den (úterý 25. 7.)
Na dneš­ní den byla ohlá­še­na velká udá­lost spor­tov­ní­ho hmy­zí­ho světa. Po dlou­hých čtyřech le­tech se opět ko­na­jí Olym­pij­ské hmy­zo­hry a světe div se! právě v našem tá­bo­ře. Není to šťast­ná ná­ho­da?
Disp­ci­plín je pět a k nim jedna dis­ci­plí­na spo­leč­ná - velmi žá­da­ná a atrak­tiv­ní přes­hmy­z­ka. Na tu se tě­ší­me už od za­čát­ku, to bývá oprav­du na­pí­na­vá zá­le­ži­tost do po­sled­ní­ho zá­pa­su, jak pro hráče tak i pro di­vá­ky.
Ale zpět k hmy­zym­pi­á­dě. Do­po­led­ne jsme tré­no­va­li všech­ny dis­ci­plí­ny, tedy stav­bu ter­mi­tiš­tě, pře­káž­ko­vou dráhu Pe­pí­ka Stře­vlí­ka, stě­ho­vá­ní va­jí­ček, hod ži­ha­dlem a mra­ven­čí po­si­lov­nu. Ti nej­lep­ší z nás zís­ka­li no­mi­na­ce do hlav­ní sou­tě­že, která se bude konat od­po­led­ne.
Po po­led­ním klidu jsme stáli na­stou­pe­ní ve svých spo­le­čen­stvech, celí na­žha­ve­ní na spor­tov­ní zá­po­le­ní. Bo­hu­žel nás zra­di­lo po­ča­sí a z nebe se sná­še­ly kapky jako hra­chy. Jistě víte, že hmyz v dešti ne­lé­tá a snaží se hned scho­vat někam do sucha. Stej­ně tak i my. O nic jsme ale ne­při­šli, naši do­spěl­ci měli v zá­lo­ze ře­še­ní a tak se hry ze sta­di­o­nu pře­su­nu­ly do spor­tov­ní haly a hmyzí klání mohlo začít.
Ví­tě­zo­vé byli brzy již známí a každý z nich při­ne­sl do svého spo­le­čen­ství me­dai­le, které zís­kal. Po slav­nost­ním ce­re­mo­ni­á­lu, pře­dá­ní cen a po­tles­ku pro úspěš­né spor­tov­ce jsme šli na za­slou­že­nou ve­če­ři, abychom na­bra­li sílu na gran­de fi­ná­le, hmyzí pře­ha­zo­va­nou.
Tu nám ale opět na chví­li pře­ru­ši­lo ne­pří­zni­vé po­ča­sí. Pře­shmy­zku do haly pře­su­nout nejde, takže těch po­sled­ních pár zá­pa­sů, co nám ještě chybí, do­hra­je­me bzz­zí­t­ra. Tak se na to vy­spí­me, už je to po­tře­ba. Dobrou noc a bzz­zí­t­ra papa.
A kouk­ně­te také do ga­le­rie, ob­je­vi­lo se tam nové video od Gusta­va Vče­lá­ka, ten­to­krát re­ží­ro­val, na­tá­čel a sestří­hal pre­zen­ta­ci be­ru­šek.
 
11. den (středa 26. 7.)
Svatá Anna, chlad­na z rána! Pří­slo­ví se po­tvr­di­lo, ráno byla oprav­du do­ce­la zima. My se ale pro­bra­li z hi­ber­na­ce, rych­lou roz­cvič­kou si za­hřá­li svá po­hy­bo­vá ústro­jí a ob­lék­li si tep­lej­ší vněj­ší kost­ry. Během do­po­led­ne jsme v rych­los­ti do­hrá­li vče­rej­ší tur­naj v pře­shmyz­ce a hned potom se pus­ti­li do ak­ti­vit, které jsme ještě ne­mě­li mož­nost si vy­zkou­šet.
Od­po­led­ne jsme se vě­no­va­li svým hmy­zác­kým ka­ma­rá­dům z od­dí­lu a tro­chu se trá­pi­li s pro­měn­li­vým po­ča­sím. Co chví­li vyšlo slu­níč­ko a my se svlék­li z kůže a hned na to za­ča­lo fou­kat a tak jsme si svleč­ky zase rych­le brali na sebe. Zkrát­ka blá­zi­nec. To je ale pří­ro­da a tak nám to zas tolik ne­va­di­lo.
Večer při­le­těl mezi nás motýl Ema­nu­el a vzal nás sebou na svůj pa­lou­ček, kde jsme mu roz­dě­le­ní do spo­le­čen­stev po­má­ha­li se­sta­vit sbír­ku jeho bra­trán­ků. Bylo to sice ná­roč­né, ale aspoň jsme si dů­klad­ně zo­pa­ko­va­li vše­cha vý­vo­jo­vá stá­dia mo­tý­lů.
Po hře už do konce dne moc času ne­zbý­vá a tak šup do hajan. Na noc se oprav­du dobře ob­lék­nout a pří­pad­ně si vzít ještě deku, k mání je jich tu dost. Uvi­dí­me se bzz­zí­t­ra ahoj!
 
12. den (čtvrtek 27. 7.)
Ráno nám opět do­spěl­ci úspěš­ně pře­ru­ši­li hi­ber­na­ci ve­se­lý­mi tóny roz­cvič­ky a po sní­da­ni jsme se téměř do­slo­va roz­lét­li jako po­sluš­ný hmyz na po­sled­ní ak­ti­vi­tu, kte­rou jsme ještě ne­mě­li.
Hned po obědě jsme se vy­pra­vi­li na po­sled­ní výlet. V tá­bo­ře sedí jen pe­ci­vál a to my přece nejsme! Vyšli jsme si do Blat­né, ten­to­krát ovšem na zámek a do města.
V pro­sto­rách věže zámku jsme si s ob­di­vem pro­hléd­li nej­vět­ší stav­bu z lega na světě po­sta­ve­nou jed­ním je­di­ným člo­vě­kem. Spo­tře­bo­vá­no na ní bylo asi milión kos­ti­ček a její stav­ba tr­va­la skoro dva roky. Sou­čás­tí vý­sta­vy byla také herna a tak jsme si po­sta­vi­li pár svých vlast­ních lego vý­tvo­rů. Ve městě jsme troš­ku po­roz­hléd­li a potom se vrá­ti­li au­to­bu­sem do tá­bo­ra ako­rát na ve­če­ři.
Na­ve­čer při­lét­la na­pros­to zou­fa­lá, vy­stre­so­va­ná a upla­ka­ná be­ruš­ka, že se jí stalo straš­né ne­štěs­tí. Ohav­ní přá­te­lé pro­fe­so­ra Zlo­j­ber­ga - pro­fe­sor­ka Zla­to­hla­va Zlatá, RNDr. Borec Mo­ru­šo­vý, MUDr. Ka­je­tán Ma­te­ma­teč­ka, do­cent Mou­cha CsC a pro­fe­sor Pra­o­tec Chmů­ra - ukrad­li be­ruškám je­jich tečky.
Co teď? Na­štěs­tí jsme tady my a be­ruškám jsme po­moh­li. Za od­mě­nu jsme do­sta­li další py­lo­vá zrnka, tolik po­třeb­ná pro náš lek­tvar. Něco nám říká, že je bu­de­me po­tře­bo­vat už zítra!
Tak abychom si na to po­řád­ně od­po­či­nu­li, vy­čů­rat, za­kuklit a spát! Bzzz­zí­t­ra ahoj!
 
13. den (pátek 28. 7.)
Po­ča­sí se umoudři­lo a dneš­ní ráno bylo o po­zná­ní tep­lej­ší, než to vče­rej­ší. Když jsme si ho navic oko­ře­ni­li roz­cvič­kou s be­ruš­kou a mo­tý­lem, dneš­ní den ne­mohl začít lépe.
Po sní­da­ni jsme se pus­ti­li do ba­le­ní, pro­to­že dnešek je po­sled­ním dnem le­toš­ní­ho tá­bo­ra a zítra hurá domů.
Nicmé­ně tady nás čeká ještě ně­ja­ké ne­do­kon­če­né po­slá­ní, slí­bi­li jsme přece, že po­mů­že­me našim hmy­zím ka­ma­rá­dům vy­tvo­řit lek­tvar na pře­mě­nu pro­fe­so­ra Zlo­j­ber­ga.
Po obědě se v tá­bo­ře ote­vře­la cuk­rár­na U mlsné vosy a my do­sta­li slad­kou zmrz­li­nu na po­sil­ně­nou, pro­to­že vzá­pě­tí při­šla ta chví­le, kdy jsme měli do­dr­žet své slovo. Při­le­těl totiž mou­cha Vše­teč­ka s dě­si­vou zprá­vou. Zlo­j­berg je na cestě a má smr­tí­cí jed, kte­rým chce za­hu­bit veš­ke­rý hmyz! Ne­smě­li jsme meš­kat ani vte­ři­nu.
Nej­pr­ve jsme mu­se­li na­vští­vit pa­vou­ka kři­žá­ka Da­vi­da, aby nám dal re­cep­tu­ru lek­tva­ru. Ne­by­lo to snad­né, ale zvlád­li jsme to a mohli jsme začít shá­nět in­gre­di­en­ce - ky­se­li­nu mra­ven­čí, me­do­vi­ci, šťávu z mšic, mo­tý­lí nek­tar a vosí se­kret. V tom nám po­moh­li naši hmyzí přá­te­lé, u kte­rých jsme si mohli pří­sa­dy vy­slou­žit.
Lek­tvar byl hotov právě včas, pro­to­že pro­fe­sor Zlo­j­berg našel náš tábor a chys­tal se na nás vy­pus­tit svůj smr­tí­cí pří­pra­vek. Rych­le jsme vy­tvo­ři­li lek­tvar a hmy­zá­ci pro­fe­so­ra chy­ti­li do sítí. Sta­či­lo lek­tvar apli­ko­vat a zá­zrak! Oprav­du za­fun­go­val a pro­fe­sor Zlo­j­berg se přímo před na­ši­ma slo­že­ný­ma očima pro­mě­nil v hod­né­ho a las­ka­vé­ho pana pro­fe­so­ra Gut­ber­ga.
To se musí osla­vit! Při­šel se s námi ra­do­vat i brouk Ve­teš­ník se svým pu­tov­ním ob­chůd­kem a roz­dal nám spous­tu odměn. Ve spor­ťár­ně jsme se potom po­dí­va­li na klipy, které s námi na­to­čil Gustav Vče­lák a potom se roz­je­lo po­sled­ní, roz­luč­ko­vé disko hmy­zko.
No a je to! Další tábor za námi, jde se na­po­sle­dy kuklit a bzííí­t­ra domů. Už se moc tě­ší­me domů ke svým do­spěl­cům. Tá­bo­ru Ostrý 2023 tři­krát hurá!